Zastoupení je tradičním institutem, který díky novému občanskému zákoníku dostal nový kabát. Jednou z mnohých změn přinášejících NOZ je uzákonění opatrovnictví právnické osoby. Co všechno s sebou tento v podstatě nový institut přináší?
Starý občanský zákoník nerozlišoval mezi zákonným zastoupením a opatrovnictvím právnické osoby. Nový občanský zákoník mezi těmito dvěma instituty již rozlišuje. Základním rozdílem, který NOZ uvádí, je to, že zákonný zástupce vzniká ze zákona a opatrovník rozhodnutím soudu.
Důvodem, proč NOZ tyto instituty rozlišuje je to, že opatrovnictví právnické osoby zakotvuje. Šlo jen o formální potvrzení fungujícího institutu, který si do NOZ protlačil cestou skrze judikaturu. Rozhodnutí soudu spis. zn. I. ÚS 2457/07 hovoří o případu, kdy akciové společnosti byl jmenován opatrovník, neboť její představenstvo nebylo schopno jednat. Od prvního ledna 2014 může tedy soud právnické osobě ustanovit opatrovníka.
Kdy je možné stanovit opatrovníka právnické osobě?
Právnické osobě může být opatrovník jmenován soudem v případě, že si její orgány nedokážou správu svých záležitostí a hájení svých práv zajistit samy. Jde tedy o případy, kde právnická osoba nemá statutární orgán, popřípadě bude její statutární orgán nečinný či budou mezi jeho členy existovat spory. Dalším důvodem k ustavení opatrovníka je situace, kdy zájmy člena statutárního orgánu budou v rozporu se zájmy právnické osoby.
Dané situace v praxi
Chce-li člen statutárního orgánu uzavřít smlouvu s právnickou osobou, jejímž je členem. Ustanovení se týkají i situací, kdy statutární orgán způsobí společnosti újmu. Podmínkou je, aby společnost neměla jiného zástupce.
Kromě opatrovnictví právnické osoby přináší NOZ mnoho dalších změn. V otázce opatrovnictví, nejen právnické osoby, rozlišuje NOZ širokou škálu typů opatrovnictví, například opatrovnictví osoby, která není svéprávná, osoby, které není ze zdravotních důvodů schopna zařizovat své záležitosti, atd.
Autor: Markéta Vlková