Léto je za námi a době dovolených již také odzvonilo. Někteří z nás však svoji dovolenou nemusejí mít stále vyřešenou, neboť neproběhla tak, jak proběhnout měla. Tohoto případu se týká velká změna v oblasti cestovního ruku v úpravě nového občanského zákoníku (účinného od 1. ledna 2014). Nový občanský zákoník totiž zavedl institut náhrady újmy z narušení dovolené. O co se jedná a v čem nám to pomůže?
Náhrada radosti z dovolené, tak je obecně známa náhrada újmy z narušení dovolené, byla v novém občanském zákoníku zavedena hlavně proto, že obecné pojetí náhrady škody vychází či je spjato s majetkovou újmou. Náhrada škody majetkové újmy ale dostatečně nepokrývá újmu psychickou. A právě u dovolené jde více než o újmu na majetku o újmu na naší radosti. Vždyť právě radost a odpočinek jsou to, za co v souvislosti s dovolenou platíme, a tím pádem jsou tím, co nám má dovolená přinést. V okamžiku, kdy dojde k narušení dovolené, vzniká velká újma na naší radosti, která je tedy účelem dovolené. Druhým důvodem zavedení tohoto institutu je nutnost transpozice Směrnice Rady EU o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy, která se týká nemajetkové újmy v oblasti cestovního ruchu.
Náhrada z narušení dovolené je zakotvena v § 2543 NOZ. Podle tohoto ustanovení platí, že pořadatel zájezdu zákazníkovi odpovídá vedle škody na majetku i za ztrátu radosti z dovolené, a to hlavně byl-li zájezd podstatně zkrácen či zmařen jeho účel. Z druhé ho odstavce tohoto ustanovení pak vyplývá, že zákazník má nárok na náhradu újmy z narušení dovolené, který může uplatnit vedle požadavku na náhradu za vady zájezdu.
Kdy máme na náhradu za ztráty radosti nárok?
Na druhou stranu nárok na náhradu za ztrátu radosti máme jen v případě, kdy pořadatel zájezdu porušil (nesplnil) sjednané služby, nebo tyto povinnosti porušil natolik, že došlo ke zmaření účelu dovolené.
V každém případě musí jít o závažnou chybu na straně pořadatele. Pořadatelé však svoji odpovědnost odmítají.
Vyloučení odpovědnosti pořadatele zájezdu
Odpovědnost pořadatele však může být vyloučena jen v případě vyšší moci či události, kterou organizátor/poskytovatel/prodejce nemohl předpokládat či překonat, také v případě činnosti zákazníka či činnosti třetí osoby nespojené s poskytováním služby.
Tento institut však nadále bude čekat na svoji specifikaci skrze judikaturu, neboť zákon nestanovuje způsob výpočtu výše této náhrady.
Autor: Markéta Vlková